Chodím na Vaše blogy už dlouho, asi od té doby, co to všechno začalo.. Ale až teď jsem se vrhla na svůj vlastní. Vlastně to bylo docela snadné, myslela jsem že to bude horší, a trvalo to jen den. Všechno to začalo asi před rokem, kdy se mi moje nejlepší kamarádka ze třídy svěřila, že má bulimii, ale už chronickou. Nebyla zas tak vyhublá, byla normální. Do tý doby jsem jakýkoliv Pro-ana a Pro-mia neznala, a PPP se smála.. Ale začala jsem se o to zajímat. V tý době byla docela normální, ale pak to začalo - chutě, který všechny známe, a moje krásná postava se začala měnit. Ignorovala jsem to, ale pak už to nešlo- přibrala jsem, měla jsem tvářičky.. Tak jsem zkoušela ZVRACET. Vůbec to nešlo, nechápala jsem, jak ona to může dělat pokaždý.. Jo, nešlo, slzy padaly, ale jídlo žádný. Postupem času jsem se to ale naučila, a občas se prostě vyzracela, strčila jsem si tam vždycky žiletku na holení (ale z druhý strany samozřejmě), šlo to totiž líp než se lžičkou.. Projímadla a tak... To pokračovalo až do začátku prázdnin - 49 kg.. Pak jsem jela s našima na týden na dovolenou a tam se taky hlídala- 3x zvracení, málo jídla.. Jenže pak. Pak přišla ANGLIE - 14 dní přejídání a 54 kg, prostě fuj... Ale zvracet se nedalo, sportovat taky ne.. Všechno vypěnilo, když sestra prohodila něco v tom smyslu jako ''ti to sluší jak jsi přitloustlá....'' .. Takže nový začátek je tu ..... Chci vidět kosti, chci zase hubený nohy, chci...
*
Pozn: Ráda spřátelím..
Takový komentáře jsou nejhorší "přitloustlá".. to je jak můj otec.. pokaždé když se vidíme (cca jednou za dva měsíce) mi řekne: "ty jsi zase přibrala,viď?" Je mi pak za sebe na blití :-(
OdpovědětVymazatMilá Aničko, tím, že chceš být vychrtlá a vzhlížíš se v kostnatých modelkách, si strašně moc ubližuješ. Jsi nádherná, když máš své přirozené ženské tvary a anorexie tě může i zabít. Budou se ti kazit zuby, budeš unavená, budeš trpět chudokrevností a nedostatkem vitamínu b, vyčerpaností a nervy budeš mít zničené, když se budeš v tomto věku trápit hladem. Vím o čem mluvím. A co je nejhorší, jestli jednou chceš mít rodinu a děti, díky anorexii se ti to nemusí povést. Měj se ráda taková, jaká jsi a svoji inteligenci zaměř na důležitější věci, než každodenní neustálé zabývání se tím, kolik jsi toho snědla, nesnědla, vyzvracela či vysportovala. Děláš moc krásné fotky, jistě je kolem tebe dost zajímavých lidí. Anorexie ti může všechno vzít a nechá ti chudý, ubohý život, zaměřený na hubnutí a pozorování sebe sama a své "odporné tloušťky" atd. Nevěř jí! Nedávej jí dobrovolně nic ze své jedinečnosti, z toho, co máš, nepronajímej jí svou duši výměnou za vyhublost.
OdpovědětVymazatzuzka